VÝŽIVA VE ZDRAVÍ I NEMOCI

Makrobiotická dieta a děti

 

Nedávno jsem si přečetla zajímavý článek v časopisu Výživa a potraviny. Tento článek se zabývá projektem dotýkajícím se životního stylu dospívajících. Prostřednictvím tohoto projetku byli osloveni žáci jednotlivých tříd ve dvaceti základních školách středočeského kraje a rahy. Na této, více jak roční, studii se podíleli někteří učitelé a studenti VOŠZ 5.května, oboru Diplomovaný nutriční terapeut. Na dotyza odpovídalo přes čtyři sta dětí školního věku.

Po vyhodnocení bylo zjištěno, že snahu alternativně se stravovat má v průměru jedno dítě ve třídě. Dominujícími směry je právě makrobiotika a různé formy vegetariánství. V tomto věku vychází jednoznačně impuls z rodiny.

Autory projektu zajímalo, zda svět stravování našich dětí ve škole a doma je propojen nebo jsou to dvě oblasti, které si žijí naprosto odděleně. Výsledky jsou neuspokojivé.

Dotyčné děti uvedly, že pokud již snídají, tvoří téměř každodenní ranní jídlo dětské cereálie se sójovým nápojem, protože nemají rodiče po ránu čas.

Na přesnídávku, popřípadě pozdní snídani, si do školy nosí potraviny spadající do makrobiotické nabídky, hlavně ovoce. Maldší děti uvedly, že ji někdy vyhazují a tajně si kupují v bufetu to, co jim chutná - to platí i pro čas strávený mimo domov a školu!!

Bolavým místem je oběd. Ve školách je přvážně nebídka jednoho či dvou pokrmů, složení by mělo vycházet ze spotřebního koše potravin, který je sestaven dle výživových doporučení pro danou věkovou kategorii. Jakou možnost však mají děti makrobiotických rodičů stravujících se ve školních jídelnách ve skutečnosti? Jak probíhá každý den jejich oběd? Vyhláškou daný spotřební koš má pro alternativně stravující děti laktoovovegetariánskou verzi, ale pro makrobiotiky je nepoužitelná. Vyhláška se řídí stanoviskem odborníků, kde makrobiotická výživa nepatří mezi vhodný způsoby výživy pro zdravý vývoj dětské populace! To ale velká část rodičů již buď neeviduje, nechce evidovat a nebo neřeší. Nastává stav, kdy dítě prakticky ve škole jen paběrkuje. Sní povolené příkrmy a maso dá spolužákovi nebo vrátí. U bezmasých pokrmů je zásadní problém se skladbou as bramborami. V duchu "správné" alternativy se začnou stravovat až odpoledne nebo večer.

Přes polovinu dotazovaných školáků uvedlo, že se jich rodiče neptají na to, co měli ve škole k jídlu. Pouze jeden z třiceti procent respondentů uvedl, že maminka doma sleduje školní jídelní lístek a přizpůsobuje tomu domácí přípravu a výběr pokrmů. Nejčastěji je k večeři dětem připravována polévka, v páře vařená obilovina a zelenina. Pokud je již zařazen mléčný výrobek, jsou preferovány syrovátka, tvaroh a bílý jogurt. Malé zastoupení má však čerstvé ovoce, které má v denní stravě prostor vetšinou v množství jedné porce. Naprosto převládá konzumace jablek, ostatní druhy jsou zastoupeny v malém množství.

Z šetření také vyplývá, že velmi málo rodičů dokáže sestavit vhodné spektrum aminokyselin v těchto potravinách nebo určit správné zastoupení živin. Malá povědomost je o vstřebatelnosti a dalších faktorech ovlivňujících vývoj jejich dětí.

Vzhledem k tomu, že školní věk provází mentální i fyzický vývoj dítěte, je logicky výživa na jednom z předních míst pozornosti. Dlraz je nutné klást nejen na výběr potravin dle složení, ale i na vstřebatelnost jednotlivých nutrientů. To je často opomíjená skutečnost, která zkresluje skutečný přínos pro dětský organismus.

Pilířem růstu a regenerace jsou bílůkovin. V rostlinných zdrojích se nevyskytují v sestavě, která je pro člověka úplná. Zde je potřeba již některých znalostí, dodržování správné skladby a velké nabídky z pole potravin. Již zmiňovaná stravitelnost je oproti živočišným bílkovinám malá, proto se doporučuje v této věkové kategorii navyšovat příjem asi o patnáct procent. Jedná - li se o starší děti, u kterých již začal tělesný spurt, je hvodníé denní dávku navyšovat o dalších pět procent. Vhodné je zařazovat v dostatečném množství alespoň různé ryby a bílek. Nekteří makrobiotici jedí i tvaroh, což je velmi kvalitní zdroj nejen dobře vstřebatelných bílkovin, ale také vápníku.

Propagovaná vláknina tvoří značnou část makrobiotického jídelníčku. Měli bychom na ni ale nahlížet ze všech stran, tj. například vidět i aspekt schopnosti snižovat využití složek přijatých v potravě nebo vyšší koncentraci škodlivin v obalových vrstvách.

I tuky jsou pro tělo nepostradatelné a měli bychom s nimi zacházet se správnou mírou i složením. Děti alternativních rodičů přijímají obecně nedostatek nenasycených tuků z olejů, semen a ořechů. Je třeba se však zaměřit na omega 3 MK, které jsou přijímány ve standardní stravě hlavně z ryb a vajec.

Zaostříme-li na minerální látky a vitamíny, bude mezi prvními vápník. Tento makroelement patří v dětské populaci mezo nejsledovanější a doporučujeme ho nejlépe ve formě mléčných výrobků. Jeho využití podporuje především vitamín D, přijímaný hlavně v tučnějších rybách a sluneční expozicí. Nepřítelem je naopak makrobiotiky hojně používaný sodík, který podporuje vyplavování vápníku z kostí. Deficitním často shledáváme i železo. Využitelnost nehemového železa z rostlinných zdrojů je nízká, roli hraje i ve stravě vyšší obsah vlákniny. Zinku příliš mnoho rostlinné stravy také neprospívá. Blokují ho fytáty. Podpořit ho můžeme naopak kombinací s živočišnou bílkovinou nebo alespoň naklíčením či spařováním. Spjatým s dětským vývojem je i jod, který se v tomto výživovém směru vystytuje ve větší koncentraci prakticky pouze v mikrořasách. Vhodné je tedy dětem zařazovat častěji mořské ryby a občas již tak malý výběr zpestřit vejcem. Toto výživové pojetí má vyšší příjem strumigenů, vyskytujících se například v sójových bobech nebo některých, makrobiotiky oblíbených, druzích zeleniny. Tyto přírodní látky různým způsobem přijatý jod inhibují.

Co řící závěrem?

Při pohledu na současnou situaci autorka článku apeluje na rodiče, kteří své děti považují za malé dospělé a domnívají se, že co je dobré pro ně, platí i pro jejich potomky. Mnozí neuvědomují, že i když dítě teď "jen kvete", možné následky špatného nutričního stavu v době tělesného spurtu si nese do své dospělosti. Některé alternativně se stravující rodiny mají snahu o co nejlepší kvalitu výživy, ale to je pouze část potřebného. V tomto věku nesmíme opomíjet většinový podíl stravování ve škole, které není schopno poskytnout makrobiotikům v dětském organismu vše ve správném množství a složení. Právě zde se hromadí největší deficity, které rodiče nemohou večer během nekolika hodin nárazově vykompenzovat. makrobiotické dítě potřebuje zvýšenou nutriční péčin po celý den a komplexní znalost rodičů o jeho potřebách.

Zdroj: Výživa a potraviny,vydáno 16.9.2009, Bc.Havlíčková Hana, "Když se setkáme s makrobiotickou dietou", strana 69-70, ISSN 1211-846X